Hudební rozhledy, 10/13 |Festivaly, koncerty|Lukáš Vytlačil
Zámek Jezeří
Vrahem z pomsty aneb znovuzrozený Rösler
Srpnové víkendy na zámku v Jezeří patřily již druhému ročníku festivalu Hudební léto na Jezeří. Zámecké komnaty, jejichž zdivo je němou obžalobou devastace podhůří Krušných hor, tak znovu ožily tóny, které připomněly jeho dávnou slávu. Za Lobkoviců zde panoval čilý společenský ruch a mocná aristokratická rodina ve svých službách měla jednu z nejlepších zámeckých kapel u nás na přelomu 18. a 19. století, s níž spolupracovali přední umělci té doby. Letošní ročník byl věnován kulatému výročí jedné z předních postav tohoto souboru, kterou byl lobkovický kapelník Jan Josef Rösler (1771–1813). Rösler byl velmi uznávaným a oblíbeným autorem, což dokládají např. četné opisy jeho děl na mnoha kostelních kůrech. Ačkoliv byl vynikajícím komponistou, dnes jsou jeho skladby většinou zapomenuty.
Na zahajovacím koncertě byla v novodobé premiéře provedena Röslerova komická opera Assassino per vendeta (Vrahem z pomsty). Italské libreto zpodobňuje jednoduchý příběh. Riccardo, jehož otec byl připraven o majetek a šlechtický titul, prahne po pomstě, kterou by odčinil způsobené příkoří. Ze svého neštěstí viní janovského šlechtice Fernanda a rozhodne se tedy, že uvězní jeho manželku Isabellu, čímž na něho nastraží léčku, aby jej mohl zajmout a připravit o život. To se mu nakonec skoro podaří, ale díky odvaze Fernandova sluhy Bruna je Riccardo poražen a oba vězni osvobozeni. Samotná Röslerova hudba v sobě velmi zajímavě kombinuje styl italského bel canta a německého singspielu, což vytváří zajímavou paletu použitých hudebních prostředků.
Tříhodinová opera byla pro tuto příležitost zkrácena do podoby jedenácti scén a bohatě obsazená orchestrální partitura byla redukována na smyčcový kvartet a klavír. Úpravu díla i jeho hudební nastudování provedla velmi zdařile cembalistka a klavíristka Alena Hönigová. Její úprava byla dostatečně citlivá, takže se podařilo zachovat jak předivo příběhu, tak i důležité prvky Röslerovy hudby. Sólových rolí se ujali vynikající pěvci, kteří i při omezených podmínkách, jež byly k dispozici, podali maximální výkony. Sopranistka Anna Hlavenková (Isabella) se představila ve špičkové pěvecké kondici a také samotná role Isabelly jí padla jako ulitá. Díky tomu dokázala vystihnout jak rovinu křehké milující ženy, tak i vášnivého odporu proti svému vězniteli. Postavy Riccarda se skvěle zhostil basista Jaromír Nosek. Zejména je třeba ocenit jeho intonační jistotu, která ho neopouštěla ani při náročných skocích, neboť Riccardův part se pohyboval v dosti velkém rozsahu. Jeho dojemný duet s Isabellou v osmé scéně byl pak jedním z vrcholů tohoto večera. Dobrý byl také výkon tenoristy Daniela Issy (Fernando), který však proti ostatním pěvcům neměl tolik jistoty, což se projevovalo v občasných intonačních zakolísáních i zpožďování technických pasáží. Naopak velmi suverénní byl basista Javier Hagen (sluha Bruno), který podal nejen perfektní pěvecký i herecký výkon, ale vynikající byla i jeho práce s italským textem, která naplňovala ideál hudebního divadla. Celý hudební aparát vedle sólistů a klavíru doplňovalo ještě smyčcové kvarteto (Jana Chytilová, Jiří Sycha, Ivo Anýž, Ilze Grudule), které si se ctí poradilo s nelehkou úlohou hrát orchestrální hudbu v minimální sazbě, a komorní pěvecký soubor, jehož oporou byla talentovaná nevidomá pěvkyně Pavla Čichoňová.
Velmi zajímavé bylo režijní pojetí Miroslava Rovenského, který děj zasadil do prostředí opuštěné tiskařské dílny asi mezi 30. – 50. lety 20. století. S využitím minimálních nároků na scénu se mu podařilo přirozeně adaptovat děj opery do modernější doby, za což mu patří náležité uznání. K jedinému výraznějšímu nesouladu mezi libretem a děním na jevišti došlo v desáté scéně, kde Bruno rozmlouvá se spoutanými manželi, kteří však ve stejné chvíli pobíhají kolem. Vydařené bylo také sladění scény a kostýmů do černobílých tónů, mezi nimiž v ervených šatech zářila Isabella jako jediná ženská postava. Röslerova opera, byť provedená ve spartánských podmínkách (avšak s o to větším nadšením), byla skvělým zážitkem. Provedení také ukázalo, kolik krásné hudby zůstává v našem hudebním odkazu bez většího povšimnutí. Můžeme si tedy jen přát, aby festival Hudební léto na Jezeří i v dalších letech oživoval dědictví lobkovických hudebníků a že snad tyto koncerty podnítí širší zájem domácích interpretů i badatelů o tuto hudbu.
Horní Jiřetín, zámek Jezeří – Jan Josef Rösler: Assassino per vendeta. Hudební nastudování Alena Hönigová, režie Miroslav Rovenský. Premiéra 3. 8. 2013.
http://www.e-mostecko.cz/zpravy/litvinov/860-hudebni-leto-v-jezeri-pokracuje- zameckymi-koncerty